V posledních letech se na Balkáně zrodil zajímavý fenomén. Na řadě míst hlavně v Bosně a Hercegovině a Srbsku se objevují nově postavené etno vesničky, které nabízejí návštěvníkům nejen návštěvu muzea ve volné přírodě, ale také ubytování či různé ateliéry nebo stylovou restauraci s tradiční kuchyní. Budovy ve vesničkách vycházejí z lidové tradice a materiálů původního obyvatelstva a snaží se navázat na tradiční architekturu.  

Booking.com


Toto není reklamní článek. Miluji lidovou architekturu a folklor, kroje i lidovou hudbu napříč celou Evropou. Jsem pravidelný návštěvník folklorních festivalů v našem okolí, včetně Mezinárodního folklorního festivalu, který se koná v našem městě. Naše dcera navštěvuje dětský folklorní soubor, který se snaží trochu oživit zapomenutou lidovou tradic našeho kraje. Během cest po Evropě se snažím zařadit do programu i návštěvu skanzenů v různých zemích. Z těchto důvodů mě nemohla minout nabídka ubytování v etno vesničkách na Balkáně.

Etno vesniček je celá řada. Než vám popíšu naši návštěvu ve dvou z nich, pár slov o tom, co to vlastně je.

Byl jednou nějaký bohatý mecenáš (nebo spíše podnikatel) a rozhodl se nabídnout turistům trochu jinou nabídku než ostatní. Postavil komplex budov vycházejících z tradiční architektury, použil tradiční materiály a doplnil ubytovací kapacitu takovým novodobým muzeem ve volné přírodě – třeba kovárnou, pekárnou, stájemi či větrným mlýnem nebo dřevěným kostelíkem. Někdy využil i původní stavby, které přenesl na vhodné místo. K tomu pěkné sezení, potůček, pár mostků a něco pro děti. No a vesnička je hotová. Někdy je vydařená více, někdy méně. Vždy je to ale něco zajímavého, co stojí za to navštívit. Nejlepší je se zde ubytovat a strávit zde pěkné odpoledne a večer. Jako součást dovolené s dětmi úplně ideální.

Asi nejznámějším etno komplexem je Drvengrad, který postavil známý režisér Emil Kusturica. Leží v Srbsku blízko národního parku Tara u hranic s Bosnou a Hercegovinou. NP Tara je jedním z lákadel západní části Srbska a pokud vše dobře vyjde, měl by být naším cílem letos v září. Doufám, že o Drvengradu budu moci napsat pár osobních zkušeností. V Srbsku je etno vesniček spousta, pokud je budete hledat na internetu najdete je pod pojmem „etno selo„. Seznam etno vesniček v Srbsku najdete třeba na stránce www.selo.rs.

V Bosně a Hercegovině je největší Etno Selo Stanišići, které je dílem vizionáře Borislava Stanišiće. Jedná se o největší Etno Selo na Balkáně, které obsahuje v rámci vesničky i luxusní hotely. Celkový dojem z tohoto místa může být tedy až rozporuplný, ale osobně nemohu soudit, protože jsem zatím toto místo nenavštívil. Další vesnička je třeba Kotromanićevo na severu Bosny, kam se chystáme letos na podzim (lze zamluvit na tomto odkazu).

My jsme s našimi dětmi navštívili dvě etno vesničky, které pokládám za vkusně postavené a doporučuji k návštěvě. Každá má jiný charakter, ale obě na vás zapůsobí.

Etno Selo Čardaci

Do první z nich jsme právě směřovali od jezera Boračko, o kterém jsem psal v minulém příspěvku. Vrátili jsme se do města Konjic a pokračovali do kopců ve směru Sarajevo. Silnice stoupala do Ivansedla a poté začala klesat opět dolů. Od městečka Tarčin vede příjemná dálnice, sice placená, ale mýto zde není vysoké a zrychlení oproti staré silnice je velké. Dálnice míjí Sarajevo od západu a pokračuje dále na sever údolím řeky Bosny.

Na krajině v okolí Sarajeva je vidět, že obyvatelstvo zde netrpí tolik chudobou jako v jiných částech Bosny. Domy a vesnice i města jsou nové nebo zrekonstruované, zahrady upravené – připadáte si zde minimálně jako ve střední Evropě. Dálnici jsme opustili u vesnice Donji Lučani a pokračovali jsme do města Vitez.

Na kraji města Vitez byl konečně cíl dnešní cesty – Etno Selo Čardaci. Etno vesnička, kde je ubytování přímo ve vkusně postavených domcích, jejíž součástí je i oddělený venkovní akvapark. Těšili jsme se na koupání, a proto jsme ani neplánovali návštěvu žádného jiného místa při cestě. Bohužel, zde na sever od Sarajeva bylo ten den deštivo, a tak byl akvapark dnes zavřený.

Jako ubytování je tato vesnička nádherná. Vybavení domků je stylové, vše ve dřevě, pohodlné postele, prostě i pro řemeslníka radost pohledět. Tato etno vesnička je vhodná pro ubytování, nenajdete zde žádné muzeální stavby. Občerstvení najdete v restauraci, která podává místní speciality a ráno výbornou snídani. Procházku mezi bosenskými domky (bosanska kuća) okolo potůčku a květinových záhonů mohu jen doporučit. K tomu možnost návštěvy akvaparku v ceně…

Etno Selo Čardaci není tedy klasická etno vesnička s muzejní expozicí, ale jako ubytování pro rodiny s dětmi je okouzlující. Zamluvit toto ubytování lze na tomto odkazu.

Etno Selo Čardaklije

Druhou etno vesničkou, kterou bych chtěl popsat, je Etno Selo Čardaklije, které se nachází na trase z Jajce do Bihaće u obce Vrtoće (silnice M5). Tato vesnička je z jiného soudku. Nachází se u lesa na samotě a její vybavení je mnohem prostší. Jsou zde i hospodářské stavby, pekárna, kovárna, kolem domků běhají zvířata (naše děti byly unesené z králíčků, kteří poskakovali po trávníku). Restaurace je tradiční, s krásným venkovním sezením.

Bydlení je možné v malém domečku, který obsahuje pouze koupelnu a je úplně na samotě u lesa. Pro naší Péťu romantika… Spala sama na neosvětlené půdě a byla to pro ni největší romantika dovolené. Pro odvážné děti doporučuji…

Jako ubytování s dětmi do roka života raději nedoporučuji, je to přece jen trochu divočejší ubytování. Naše rodina na tuto etno vesničku vzpomíná dosud… Domečky s doškovými střechami, starý dřevený kolotoč a pohádkový les včetně stylových houpaček jsou pro děti pěkným zážitkem.

Ubytování lze také zamluvit na tomto odkazu.

Booking.com