Poloha San Marina na svazích hory Monte Titano tyčící se jako první z mnoha kopců směrem od Jaderského moře a relativně krátká vzdálenost z Rimini nabízí příjemný výlet s krásnými panoramatickými výhledy a nádhernou procházkou mezi jednotlivými pevnostmi. Když se sem vydáte autem, během půl hodinky překročíte hranice s Itálií a vyjedete téměř pod vrchol Monte Titana. Uvidíte starobylé hrdé město, které si souhrou náhod v minulosti, zajistilo samostatnost a nebylo připojeno tak jako jiné městské státy k Itálii. V následujících řádcích se dozvíte, proč je San Marino stále samostatné a získáte tipy i praktické informace k prohlídce tohoto města.

Booking.com


Nejstarší legenda o Monte Titanu sahá až do řecké mytologie. Tento vrchol je prvním stupněm obrovského schodiště, které postavili Titáni, když bojovali s Diem a neúspěšně se pokoušeli zmocnit Olympu. Tato legenda však patří spíše mezi starověké báje a pověsti. Více reálná je legenda o Sv. Marinovi, což byl kameník z Dalmácie, který pracoval na stavbě přístavu v Rimini. Marinus uzdravil syna jedné římské patricijky a ta mu na oplátku darovala území kolem hory Monte Titano. Při pronásledování křesťanů císařem Diokleciánem se sem Marinus se svými křesťanskými druhy uchýlil a postavil první kostelík a poustevnu. Datum příchodu Marina – 3.září 301 – se považuje za datum založení města. Marinus byl poté prohlášen za svatého a osada, kterou založil byla pojmenována po něm.

Od této doby bylo San Marino centrem křesťanů, kteří uprchli před římskými pronásledovateli, a stalo se první republikou v Evropě. Město bránily tři pevnosti na vrcholcích Monte Titana – nejstarší z nich La Guaita byla postavena v 11.století a svou velikostí a nepřístupností se jí dařilo úspěšně zastrašovat všechny nepřátele. Bezpečnost města byla posílena ve 13.století stavbou druhé pevnosti La Cesta na druhém z vrcholků a o 100 let později se obranný systém uzavřel stavbou třetí pevnosti Il Montale na posledním z vrcholků.

Rozšiřování San Marina proběhlo dle místních zásad koupí dalších okolních obcí – na tuto dobu to bylo dost netradiční, ale místní zásady San Marina nedovolovaly vést válku ani vtrhnout na cizí území.

San Marino bylo po celou historii tedy samostatným státem a na začátku 19.století bylo uznáno i dalšími okolními velmocemi – jako Rakousko či Francie. Nicméně stále to byl jen malý státeček jako jeden z mnoha na území dnešní Itálie. Úplnou náhodou zde však v roce 1860 při sjednocování Itálie našel útočiště Giuseppe Garibaldi. Místní občané a vůdci mu poskytli útočiště a finanční pomoc, on tak mohl pokračovat ve sjednocování Itálie a na oplátku San Marinu deklaroval, že zůstane navždy samostatným a svrchovaným státem. A to se opravdu stalo.

Dnes je tedy San Marino samostatná republika o velikosti Trutnova nebo podobného okresního města. Vzhledem k rozvinutému průmyslu a cestovnímu ruchu se řadí k nejbohatším zemím v Evropě s velice nízkou nezaměstnaností. Když sem přijedete z nedalekého Rimini, rozdíl mezi Itálií a San Marinem nepoznáte – pouze potkáte několik cedulek informujících o San Marinu a všudypřítomné vlajky se znakem znázorňujícím pevnosti na vrcholku Monte Titana.

Cesta z Rimini nám trvala díky všudypřítomným zácpám v Rimini až na poslední parkoviště zhruba 45 minut. Vede sem dvouproudová rychlostní silnice, která je ale plná semaforů a maximální rychlost se střídá mezi 80 a 50 km/hod, takže rychlostní je trochu nepřesný pojem. Nicméně příjezd je příjemný a až pod vrcholek hory dojedete plynule bez nějakých serpentin, na které je Itálie jinak bohatá.

Systém parkovišť je označen čísly, takže si vyberete, kde chcete parkovat a sledujete cedulky s příslušným číslem parkoviště. Ceny parkování jsou na všech parkovištích stejné a  nabízí nejvýhodněji parkování po dobu 6 hodin – v roce 2018 byla cena 4,50 EUR pro délku 4-6 hodin. Ideální parkování je na parkovištích 6 a 7 – jste vysoko, a tak nemusíte pěšky překonávat závratné převýšení.

Ideální je z parkoviště vystoupat na druhou pevnost, procházkou jít na třetí a poté se vrátit na první pevnost, odkud slezete do historického centra města a nakonec po rovině dojdete zpět na parkoviště.

Již od parkoviště 7 se otevírá nádherný výhled na horské vrcholky Itálie, nicméně výhledy z pevností je ještě předčí. Cesta k pevnosti La Cesta vede přes parkoviště 6 a je dobře značena. V pevnosti La Cesta se nachází muzeum zbraní a je možné ji navštívit společně s první pevností za zvýhodněné vstupné. My jsme se ale spokojili pouze s jednou, kterou byla La Guaita. Nejprve jsme ale šli po lesní pěšince na třetí pevnost Il Montale. Ta přístupná není, ale procházka po vrcholku Monte Titana je příjemná. Bohužel nám se silně zatáhlo a hřmělo, takže jsme si to tady příliš neužili.

Po návratu zpět jsme se vydali po nejhezčím úseku trasy – Passo delle Strenghe – na první z pevností. Tento úsek je opravdu silným zážitkem, jdeme po úzkém hřebínku s nádhernými výhledy na obě strany a na obě pevnosti. Bouřka nám ale tuto cestu poněkud znepříjemnila, až jsme váhali zda platit vstupné do pevnosti. Naštěstí se ale přehnala okolo Monte Titana a déšť spadl jinde. Postupně se pak i vyjasnilo, ale na fotografiích je počasí bohužel negativně znát.

Pevnost tyčící se na vrcholku Monte Titana je nejen nádhernou historickou stavbou, ale zároveň nabízí krásné panoramatické výhledy na všechny světové strany. Výhled na Jaderské moře na jedné straně či na vrcholky Apenin na straně druhé je prostě nádherný. My jsme měli bohužel horší počasí, ale za jasného dne musí být výhledy ohromující. Prohlídka pevnosti je asi na 45 minut a vy se zde můžete projít po hradbách, prohlédnout si exteriéry a (a to je hlavní tahák) vystoupat na vysokou obrannou věž. Výstup je trochu náročnější – hlavně kvůli úzkým průlezům – ale rozhodně stojí za to. Na vrcholku věže je dost větrno. Není divu, San Marino je otevřené na všechny strany a v okolí není žádná větrná zábrana v této výšce.

Po prohlídce pevnosti slezeme do historického středu města a pokračujeme k bazilice. Ta je poměrně nová – současná budova byla postavena v roce 1836 na místě původního kostela ze 7.století. Je v neoklasicistním stylu a ukrývá relikvii svatého Marina.

Kousek od baziliky najdeme horní stanici lanovky, která představuje další možnost přístupu do města. Z lanovky jsou nádherné výhledy, takže ji mohu jen doporučit. My ale lanovky v lásce nemáme ani v horách, takže jsme ji nevyužili. U horní stanice lanovky je pěkná vyhlídková plošina s výhledy do vnitrozemí.

Od lanovky pokračujeme na náměstí Piazza della Liberta, kde je sídlo vlády San Marina – jedná se o Palazzo Publico, budovu postavenou v roce 1894 architektem Francescem Azzurrim. Na tomto náměstí probíhá každou hodinu výměna stráží – nenechte si ji rozhodně ujít, ale musíte být přesní, vše probíhá velmi rychle.

Z tohoto náměstí se již vrátíme na naše parkoviště. V San Marinu se vyplatí nakoupit suvenýry, ceny jsou zde příznivější než jinde v Itálii a výběr je velmi široký a vkusný. (Jo, a mají tu levnější benzin a naftu než v Itálii).

Booking.com