Na první pohled působí Oradea opravdu rozporuplně. Betonové předměstí, spousta průmyslových podniků na okraji města, neskutečný blázinec v dopravě… Střed města však představuje architektonickou perlu různých historických slohů od baroka po secesi, navíc po řadě let komunistické diktatury, kdy byl zanedbávaný, u něj proběhla opravdu nádherná rekonstrukce. Díky tomu se centrum proměnilo v lákavou promenádu a náměstí s řadou památek. Posuďte sami…Booking.com

Oradea je pulsující město v Rumunsku na hranici s Maďarskem. Díky této poloze patří k nejrozvinutějším městům Rumunska, čilý obchodní ruch s Evropou přispěl k porevolučnímu rozvoji, ve městě je řada firem a postupně se obnovuje i turistických ruch. Město má přes 220 000 obyvatel a je desáté největší v Rumunsku. Právě to však vede k velkým sídlištím, které byly postaveny v duchu komunistické výstavby a dnes je těžké je jakkoliv změnit. Bohužel právě tyto betonové kvádry uvidíte společně s velkým cukrovarem jako první dominantu města. Nenechte se ale tímto pohledem odradit.

My jsme se málem odradit nechali (jak jsem psal již v předchozím příspěvku), ale nakonec jsme návštěvy tohoto města nelitovali.

Nejprve trochu historie města

Oblast města Oradea byla osídlena již od neolitu – nejprve tuto oblast osídlili Keltové a Dákové, později dokonce i Římané. První písemná zmínka však pochází z roku 1113 pod latinským jménem Varadinum (maďarsky se Oradea nazývá Nagyvárad). Na významu získalo město v 11.století a během následujících 200 let nastal velký rozkvět, který byl samozřejmě, tak jako všude v této oblasti, zastaven nájezdy Mongolů – právě kvůli nim byla postavena i citadela. Po odchodu Mongolů pokračoval vzestup a rozkvět města, až do roku 1474, kdy bylo obsazeno Turky.

Politika Osmanské říše vůči městu byla umírněná, a proto Oradea rostla i za jejich vlády. Postupně bylo město předmětem sporů mezi Osmanskou říší, Sedmihradským knížectvím a Habsburskou říší, nakonec však bylo přiřazeno k Transylvánii – tedy Sedmihradskému knížectví. Za vlády knížete Jiřího II. Rákoczyho, který se snažil získat polský trůn, došlo k dalšímu obléhání města Osmany. Dokonce Oradeu obléhalo 45 000 mužů. V roce 1692 bylo město dobyto Habsburky a Turci vyhnáni.

Díky tomu se stalo součástí Rakouska-Uherska a pro Oradeu nastaly zlaté časy. Za těchto časů byla postavena řada významných staveb a město prosperovalo i po první světové válce jako součást Rumunského království. Po revoluci v roce 1989 zase kvete jako vstupní křižovatka mezi „civilizovanou Evropou“ a Rumunskem.

Tolik v krátkosti o historii. Vidíte, že město v každé době umělo využít situace k rozvoji. Nebylo ničeno během válek jako jiná města, nebyly tady žádné významné požáry a povodně. Díky tomu je Oradea plná architektonických skvostů a tvoří významné centrum kultury, obchodu i průmyslu.

Procházka historickým středem

Obvykle jsou odstavce o historii nuda, ani já je nemám moc rád. Přijde mi ale, že bez pár vět o dějinách města by to bylo trochu neúplné. Však je taky nemusíte číst. Co jsme tedy v tomto městě viděli? Od hotelu do historického středu je to autem asi 5 minut, pěšky by cesta vedla podél dost frekventované silnice, takže ji nedoporučuji. Samozřejmě můžete použít městskou dopravu, cesta vede stále rovně a linky jezdí do středu města. Parkování v centru bude brzy jednoduché, ve výstavbě je velký parkovací dům v centru hned vedle synagogy, původní parkoviště na tomto místě bylo ale právě proto zavřené. My jsme parkovali na rohu ulic Strada Tudor Vladimirescu a Strada Strada Principatelor Unite a v sobotu bylo parkování zde zdarma. Ve všední dny je zde parkovací automat. Odsud do centra je to asi 3 minuty.

Náměstí Piata Unirii

Nejprve jsme přišli na monumentální náměstí Piata Unirii. Uprostřed se tyčí socha Michala Chrabrého (maďarsky Mihail Viteazul), rumunského národního hrdiny, prvního sjednotitele Rumunska. Bohužel po jeho smrti se říše rozpadla a opět se spojila do takto velkého celku až v roce v 1918. Náměstí je nádherně zrekonstruované a opravdu veliké.

První stavba, která vás ohromí, je nádherný secesní Palatul Vulturul Negru, neboli Palác Černého orla z roku 1907. Tato ornamentální budova, čerstvě zrekonstruovaná nás uchvátila. Součástí je nádherná pasáž s vitrážovým stropem, která spojuje 3 sousední ulice a až se zde otevřou kavárny a obchody, stane se rozhodně tato budova chloubou Oradey. Takovouto stavbu na mnoha místech Evropy nenajdete.

Naproti tomuto secesnímu paláci je monumentální budova radnice pocházející také z počátku 20.století. Ta ale není secesní, nýbrž novorenesanční s prvky eklekticismu. Součástí je radniční věž, na kterou je za relativně malé vstupné možné vystoupat a rozhlédnout se po obrovské ploše Oradey. Z věže uvidíte všechny kontrasty města – nádherné historické náměstí, citadelu, ale i staré komunistické betonové budovy na předměstích. Oradea je v rovině a nejbližší kopce jsou asi hodinu autem od města, takže k nim dohlédnete pokud bude dobrá viditelnost. Bohužel u velkých měst je často viditelnost omezená.

Vedle radnice nás upoutala další budova – později jsem se dočetl, že se jedná o řecko-katolický biskupský palác opět z počátku století postavený také v eklekticismu. V paláci bývala prý nádherná knihovna, nyní těsně po rekonstrukci byl ještě interiér nevyužit a nedalo se jít dovnitř. Uvidíme, co se zde v následujících letech objeví.

Na toto veliké náměstí se ještě vešly 3 kostely. Nejmenší je římskokatolický kostel sv. Ladislava naproti radnici, na druhé straně náměstí je pak mnohem větší řeckokatolická katedrála sv.Mikuláše s opravdu nádhernou spirituální atmosférou, vůní kadidla a krásnou výzdobou. Návštěva této katedrály stála opravdu za to. Posledním kostelem je ortodoxní Měsíční kostel. Ten je pojmenovaný podle velké koule připevněné pod hodinami, která ukazuje lunární fáze měsíce. Uvnitř je jako v každém pravoslavném kostele množství nádherných ikon. Všechny tři kostely jsou tedy úplně jiné a každý na vás zapůsobí jinak, ale do všech stojí za to se podívat.

Pokud bychom pokračovali z tohoto náměstí směrem k pevnosti, půjdeme kolem židovské synagogy, která ale během naší návštěvy byla ještě v rekonstrukci, zakrytá lešením, takže jsme k ní nešli…

Bulvár plný kaváren

Z náměstí Piata Unirii se vydejte po mostě přes řeku Sebes na druhé významné náměstí – Piata Regele Ferdinand (náměstí krále Ferdinanda). Tady najdeme Teatrul de stat Regina Maria – Státní divadlo královny Marie – opět budovu s počátku století v eklektickém stylu. Ferdinand byl první rumunský král a Marie jeho manželka. I v současnosti se v Rumunsku těší královská rodina veliké úctě a loni, když zemřel poslední rumunský král, konal se dokonce státní pohřeb, který přenášely všechny stanice v zemi.

Od divadla pokračujte do ulice Calea Republicii, hlavního bulváru ve městě, kde najdete spoustu kaváren, obchodů, restaurací. Ceny jsou příznivé, celá ulice je pěší zóna a po prohlídce architektonických monumentů si zasloužíte odpočinek. Ulice je také pěkně opravená a vy máte pocit, že jste někde na pařížském bulváru.

Oradea nabízí samozřejmě ještě více historických staveb. ale po procházce tímto srdcem města, jsme již měli docela dost a odpoledne nás čekala návštěva jarmarku v jedné vesničce v kopcích za městem (o tom příště).

Za zmínku stojí hlavně biskupský palác, jehož vzorem byl Belveder ve Vídni a přilehlá římskokatolická barokní katedrála, která je největší barokní katedrálou v Rumunsku. Tyto dvě stavby, obklopené pěkným parkem, jsou však mimo hlavní centrum. Najdete je na Strada Muzeului, kde se nachází i pěkný park Sándora Petöfiho, u kterého lze dobře zaparkovat. Dostanete se sem však autem nebo městskou dopravou, pěšky je to už daleko. Naopak poloha tohoto místa je kousek od vlakového nádraží.

Booking.com