Řeka Neretva pramení v horách u hranic Bosny a Hercegoviny s Černou Horou. Její tok poté směřuje hlubokými kaňony směrem k Mostaru, aby svou poslední pouť dokončila poklidně a po 225 km se dostala k Jaderskému moři. Je to jediná řeka v Bosně a Hercegovině, která se vlévá do Jadranu. Právě na jejím dolním toku, kousek od hranic s Chorvatskem se nachází na svazích nad Neretvou starobylé městečko Počitelj. Město, kde se snoubí křesťanské a osmanské prvky v jeden celek. Jedno z nejkrásnějších středověkých měst v Bosně a Hercegovině, které však bylo těžce poškozeno válkou. Postupně probíhá jeho rekonstrukce, a tak se opět stalo lákadlem pro turisty. Město dýchající na návštěvníka silným geniem loci.Pokračovat ve čtení

Bosna a Hercegovina. Stát hluboce poznamenaný válkou. Stát mnoha vyznání a mnoha národností. Když jsme se doma zmínili, že část dovolené strávíme v Bosně, všichni z našeho okolí se hrozili a mumlali věty o muslimech, o minových polích a další děsivé myšlenky. Bosna a Hercegovina je opravdu země mnoha tváří s místy ještě nedotčenými turismem. Bosna a Hercegovina je ale hlavně země, které se nemusíte bát.Pokračovat ve čtení

Sobota 1.7.2017

Pokud vynecháme sever země, je Chorvatsko docela striktně rozdělené na oblast chudého hornatého a neúrodného vnitrozemí s minimálním množstvím větších měst a na oblast přímoří, kde byla v minulosti bohatá přístavní města s přístavy – nejznámější z nich jsou Split a Dubrovník. Kousek od vodopádů na řece Krka, které jsme navštívili, se nachází město Šibenik. Město historické, bohaté na spoustu památek, nezaložili ani Římané, ani Řekové, ale překvapivě Chorvaté. Nikdy ho nedobyli Benátčané, ani Osmanská říše. Benátčané stavěli hradby a pevnosti, aby město dobyli a právě z této doby pochází pevnost sv. Mikuláše, která je zapsaná do seznamu památek UNESCO.

Pokračovat ve čtení

Sobota 1.7.2017

Asi každý zná vodopády na řece Krka v Chorvatsku. Jedná se o v sezóně hodně navštěvované místo, jehož návštěva docela významně zatěžuje peněženku (podobně jako Plitvická jezera). Četl jsem dosti rozporuplná hodnocení, obvykle ale ovlivněná datem návštěvy. První rada tedy zní: nejezděte sem o víkendu a nejezděte sem v červenci a srpnu. U vodopádů se dá koupat a v sezóně je právě u tohoto místa hlava na hlavě. Další důležitá věc je cena vstupenek – ty jsou v červenci a srpnu významně dražší.Pokračovat ve čtení

Pátek 30.6.2017

Kaňon řeky Zrmanja je pouze pár kilometrů od dálnice a od moře. Pokud ale budete pokračovat dál na východ do vnitrozemí, dostanete se do opravdové pustiny. Tuto pustinu protíná bývalá hlavní silnice, kterou se dříve jezdilo k moři. Po postavení dálnice se i ona stala pustou spojnicí opuštěných vesnic. Tuto scenerii ještě dokresluje vysušená vegetace jalovcových porostů a opuštěné rozstřílené budovy, které po válce nikdo neobnovil. Lidé tuto oblast, kde se zastavil čas opustili a není jediný důvod se sem vracet. Pouze staří lidé dožívají v malých vesnicích a usedlostech, kde nic neroste. Je zde ale pár míst, které stojí za zastávku a které působí jako oáza v poušti.Pokračovat ve čtení

Pátek 30.6.2018

Určitě jste viděli Poklad na Stříbrném jezeře nebo jiný legendární film o náčelníkovi Apačů a určitě víte, že se řada scén natáčela v Chorvatsku. Jedním z legendárních míst je kaňon řeky Zrmanja kousek od dálnice spojující Záhřeb s letovisky na pobřeží Jadranu. Kde se nachází a jak se k němu dostanete, se dozvíte v tomto příspěvku. Ale nepředbíhejme…Pokračovat ve čtení

Čtvrtek 29.6.2017

Po osvěžení v moři jsme pokračovali dál na jih podél pobřeží. Silnice vedla vyprahlou krajinou Vinodolu s krásnými výhledy na pobřeží Jadranu. Bohužel se nedalo zastavit a tu krásu vyfotit. Tato část Chorvatska se nám líbila (na rozdíl od dalších míst, k tomu se ještě dostanu). Minuli jsme Novi Vinodolski a záliv Klenovica a po 35 minutách jsme dojeli do města Senj. To už se nachází pod pohořím Velebit a má pěkné historické jádro. Pro koupání to tady ale není příliš vhodné – špatný přístup do vody a přístav.Pokračovat ve čtení

Čtvrtek 29.6.2017

Po prohlídce jeskyně jsme pokračovali dále ve směru Chorvatsko. Ještě kousek po dálnici a u města Kozina jsme odbočili na silnici E61 ve směru Rupa. Rupa je první hraniční město v Chorvatsku, vede sem dálnice z Rijeky, a tak je to dobrý ukazatel směru. Vesnice ve směru k hranici byly stále více středomořské a stále špinavější a zanedbanější. Musím říci, že tato část Slovinska na mě působila dosti opuštěně a zanedbaně. Jinak je Slovinsko spíše podobné Rakousku než třeba Itálii či Chorvatsku.Pokračovat ve čtení

Čtvrtek 29.6.2017

Po snídani jsme vyrazili vstříc dalšímu dobrodružství. S dětmi jsme ještě nebyli u moře, proto měla být dnes na programu nějaká pěkná pláž a nocleh až u pobřeží Jaderského moře. Ale nepředbíhejme…

Vyrazili jsme z našeho útočiště v Topolšici zpět na dálnici a směřovali ve směru Ljubljana. Dálnice ve Slovinsku jsou pěkné, cesta dobře ubíhala. Dálniční známka není nejlevnější, ale v porovnání s mýtem v Chorvatsku je stále ještě cenově příznivá. (Pokud tedy nejedete jen z Rakouska na Záhřeb). Jedinou zvláštností jsou pravidelná zpomalení kvůli kontrole dálničních známek. Slovinsko je malá země, které přejedete od severu až k moři během pár hodin. My jsme tedy za chvíli byli na obchvatu hlavního města Ljubljana a směřovali dále na jih ve směru Terst. Postupně se měnila vegetace, přibývalo borovic a postupně i středomořské vegetace.Pokračovat ve čtení